K vodě

Karel Plíhal

1:Až mě jGednou pDustíš k vGodě, tak ti Dasi vAyhovDím,
budu mAmávat nEma ty lAmodě s rA7ozvinDutým plAachtovDím,
dáš mi čAmaje dEmo termCoskGy, kousek chlCeba k svDačinEmě, D 
a vydGám se jDen tak, bGosky, pEmo zelAmený hlDadinGě.D  G 
2:Po hladině jde se těžce skromným i těm chvástavým,
na nejbližší rovnoběžce ňákou loď si zastavím,
nech si svoje tklivý plky, rozděl věci na půlky,
potkám pravý mořský vlky, pravý mořský Karkulky.
3:Přijde bouře, strhne stěžně, ťažko bude tej noci,
až na zádech mě ke dnu něžně snesou rejnoci,
v tu ránu už budu v Pánu, věčný spánek na víčkách,
proto v Tichém oceánu choďte, prosím, po špičkách.
4:Až mě jednou pustíš k vodě, tak ti asi vyhovím,
budu mávat na ty lodě s rozvinutým plachtovím,
když se s koňma dlouho oře, zpravidla jsou znaveni,
co dál říci - snad jen moře-město-kuře-stavení.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:58.219+00:00
Výsledky hledání: